Co by Vás mohlo zajímat o osobním rozvoji? Setkání s NLP trenérem Miroslavem Šůsem. 2. díl

Minulý týden jsme si povídali s NLP trenérem a koučem Miroslavem Šůsem a dnes pokračujeme. Seznámili jsme se s oborem psychologie NLP (Neuro lingvistické programování).  

Naposled jsme se ptali:

Co Vám pomohlo?

„Vzpomněl jsem si na své začátky a první setkání s mým trenérem Robertem Breadonem na výstavišti v Letňanech, kde měl přednášku o NLP. Po krátkém úvodu pozval dobrovolníka na pódium a znáte to, 800 lidí a všichni buď měli něco jiného na práci, nebo koukali na zem a nikdo nechtěl jít první. Po krátké trapné chvilce ticha jsem se tedy zvedl a vstoupil na prkna, která mi změnila můj život. Robert Breadon velmi rychle vycítil moji nervozitu a během krátké chvilky mě uklidnil a doplnil mi energii, vlastně jsem ani nepostřehl, jak rychle to proběhlo, a stál jsem před 800 lidmi naprosto klidný. Pak se mě zeptal, zda si chci během krátké chvíle prožít stav „nirvány“, tedy stav, kdy nemá člověk v hlavně žádné myšlenky, jenom naprostý klid. Nadšeně jsem souhlasil. Provedl se mnou techniku v příjemném uvolnění a během minuty jsem měl v hlavě naprostý klid. Ten pocit byl tak úžasný, že první myšlenka, která mi naskočila zpátky do hlavy, byla: To musím umět, to je to, co hledám“.

Takže jste se začal zajímat o NLP (Neurolingvistické programování) a můžete nám vysvětlit, co to vlastně NLP je a jak funguje?

 S lehkým úsměvem začal odpovídat: „Víte, jak používám více a více NLP, zkouším odpovídat na tuto otázku co nejjednodušeji. NLP je systém technik, kterými lze, pokud vy sami chcete, provést proces změny Vašeho nastavení. Zkusím to přirovnat. Představte si, že Váš mozek je jedním z nejúžasnějších počítačů ve vesmíru. Má svůj operační systém, který se stará o kompletní fungování a běh Vašeho těla, poskytuje Vám prostředky pro Vaše jednání. Můžeme si představit, že máte pevný disk s nahranými programy Vašeho chování a pokud se dostanete do nějaké situace, vybere nejvhodnější program a spustí ho ve Vaší „operační paměti“. Všechny uložené programy jsme si na náš „hard disk“ nainstalovali my sami. Tak jak instalujeme programy do našeho počítače, protože je pro nás užitečný a nese s sebou určitou výhodu, pro kterou ho chceme používat. A tak jak můžeme programy v PC nainstalovat a třeba i upgradovat, můžeme je vyměnit za jiné či případně vymazat, pokud ovšem chceme a potvrdíme klávesou „Enter“, že to chceme opravdu změnit.“

Po chvilce pauzy pokračoval: „Zkusil jsem Vám popsat přirovnáním, jak funguje naše vědomí a podvědomí a naše uložené vzorce chování a jednání. Také existuje spousta technik, jak můžeme upravit, změnit, zlepšit či vymazat naše postupy jednání a chování, pokud opravdu chcete. Nikdo jiný to za Vás neudělá, nikdo jiný nemá do Vašeho počítače přístup než Vy.“

 A jak tedy můžeme techniky používat?

„Možná si teď uvědomíte, že se programujeme každý den, každé ráno, když vstaneme, nějak na sebe mluvíme, přehráváme si, co je dnes potřeba udělat a jaký to má pro nás význam. Nastavíme se vlastně na ten den, jak ho budeme prožívat, zda příjemně, nebo bude pro nás obtížný, protože máme mít třeba pohovor s vedoucím. A tím se vlastně nastavíme, jak tento den budeme vnímat. Tak jak denně většina z nás používá počítač, tablet či chytrý telefon, používáme svůj mozek. Jenom si to neuvědomujeme. I třeba náhodný rozhovor v metru či autobuse nás může „nastavit“, protože si řekneme to je dobrý, to bych chtěl či má pravdu. A už to tam máme nainstalováno a ani si to neuvědomujeme.“

Chvilku se zasnil a posléze pokračoval:

„Připomíná mi to jeden můj vzorec chování. Jako malý kluk jsem bydlel v činžovním domě, kde vedle ve vchodu bydlel pán, který jako jediný v tu dobu měl auto. Oblékal se velmi pěkně a pokaždé, když jsem ho potkal a on šel s nějakou ženou, otevřel jí dveře a počkal až projde. Stejně otevřel dveře od auta, počkal, až nastoupí, zavřel dveře a teprve nastoupil on sám. Pokaždé, když jsem to viděl, řekl jsem si to se mi líbí, aby se chlap takhle choval k ženě. No a co myslíte…. „

Začal se usmívat a znova se zamyslel.

A co myslíte Vy? Poznali jste u sebe nějaký vzorec chování, podle kterého se normálně chováte a neuvědomujete si to?

Pokračování našeho rozhovoru uvedeme příští týden